Za titul mistra světa dostal vyhazov

Jméno jednašedesátiletého Petra Chytila z Jihlavy najdete na seznamu významných osobností domácí hokejbalové scény.

Dařilo se mu jako trenérovi, dodnes je aktivním rozhodčím. A hlavně: v roce 1990 byl u založení Českomoravského svazu hokejbalu. Na galavečeru, mapujícím oněch 30 let, převzal plaketu za významný přínos k rozvoji tohoto sportovního odvětví.

„První zasedání se konalo ve Fryštáku. Předsedové jednotlivých regionů dostali informaci, že mají přijet do tamní bývalé sokolovny,“ vzpomíná Petr Chytil. Tehdy neexistovaly mobily, natož navigace. „Běhali jsme s hodonínským kolegou Kučerou po kopcích a hledali, kde to je,“ dodává pobaveně. 

Hokejbal fungoval v bývalém Československu neorganizovaně již v sedmdesátých letech. O republikový titul se poprvé bojovalo v ročníku 1986 v rámci českobudějovické ligy. Zvítězil Sportovní klub Hotelu Beseda s Petrem Chytilem v sestavě. „Jako soupeři jsme se tehdy potkávali s Milanem Syblíkem, se kterým jsem později vedl národní mužstvo.“  
Na úspěšnou trenérskou dráhu se Petr Chytil vydal v polovině sezony 1993/94, kdy převzal jihlavské mladší dorostence. Tým uzavíral tabulku, chyběli hráči… „Objížděl jsem po Jihlavě plácky, kde to kluci „mydlili“, a vytipovával talenty na doplnění kádru. Tehdy neexistovala žádná lákadla jako počítače a internet. Po návratu ze školy se kluci převlékli a mazali na hřiště. Bylo z koho vybírat,“ vypráví.  
V druhé půlce ročníku se Jihlavané rozjeli. Na konci jim patřila třetí příčka. Další rok brali zlato. A jelikož Petr Chytil dovedl k titulu (2x) i starší kategorii, dočkal se nabídky koučovat juniorskou reprezentaci, kterou přijal. V letech 1998 (v Jihlavě) a 1999 slavil triumf na evropském šampionátu.

V roce 2000 mladíci prohráli finále mistrovství světa. Vítězné sprchy šampaňským se dočkali o dva roky později. Petr Chytil hovoří o zlatém turnaji v Champéry jako o nejkrásnějším zážitku spojeném s hokejbalem. „Bylo to něco nádherného, fantastického,“ rozzáří se jeho oči. „Každý tým, který jsem trénoval, měl vynikající partu, ale tohle mužstvo bylo výkonnostně nejlepší.“         
Návrat ze Švýcarska Petru Chytilovi překvapivě zhořkl. On i kolega Syblík dostali vyhazov. „V semifinále nás čekala nepříjemná Kanada. Hrála tvrdě, měla dobrou vysunutou obranu. Klukům jsme řekli, aby nastřelovali balonky od červené čáry a jakmile budou ve třetině, aby okamžitě stříleli na branku,“ prozradil Chytil taktiku, kterou rád rozebíral s ikonou hokejové Dukly Jaroslavem Holíkem.
Taktika se ovšem nelíbila tehdejšímu předsedovi svazu Josefu Kadaněmu. „Řval po nás, proč pořád střílíme, tak jsem Pepíka vyhodil ze střídačky, což se ho pochopitelně dotklo. Jak všechno prožívám srdcem, byl jsem v ráži. To pak nekoukám doleva doprava,“ vysvětluje důvod, proč byl odejit.

Na další zlato junioři čekali dlouhých 16 let. „Což je škoda, protože v první řadě jde o český hokejbal, ne o mě,“ podotýká Petr Chytil.
Rozhodčího dělá téměř 35 let. V oblibě má skromné srdcaře. Jako příklad uvádí jihlavského veterána Romana Smutného. „Někdy „brečí“ nebo nadává, ale pokaždé nechá na place duši, i kdyby měl odejít po čtyřech. Takové hráče miluju,“ přiznává Petr Chytil.

Podle jeho názoru je dnešní generace hokejbalistů jiná. „Hodně z nich jsou frajeři. Chovají se jako mistři světa, přitom nedokážou pořádně vystřelit nebo obejít soupeře jeden na jednoho. Nedejbože, když je vyloučíte. To je řečí. Říkám: neumíš přihrát a budeš tady něco žvatlat,“ líčí Chytil s úsměvem.
Hokejbalem se odreagovává mimo jiné i od práce v krematoriu. „Dělám tam, co je potřeba.“ Pískat prý vydrží tak dlouho, dokud ho hráči „nezatlučou do asfaltu“. „Nemohu bez toho být. Manželka vám to potvrdí. Někdy mi není dobře, ale jakmile přijdu na hřiště, pocítím obrovskou vzpruhu. Jenom to ohnutí se pro balonek mi jde špatně,“ směje se Petr Chytil.

Tak jako každý sport i hokejbal prošel vývojem. Tenisák nahradil plastový míček, přibývají hřiště s umělým povrchem a hlavně dochází k úpravě pravidel, aby se eliminovala nepříjemní zranění. „Je to měkčí než dřív, což schvaluji, ale mně osobně se více líbí tvrdší hra v rámci pravidel. Když to jiskří,“ říká Petr Chytil, jenž pomáhal zakládat i jihlavský hokejbalový klub.

„V republice jsme byli uznávanou baštou. Vyrostly tady mraky reprezentantů a extraligových hráčů. Pořád máme šikovné kluky, jenomže ta zlatá jihlavská éra je pryč. Z toho je mi hrozně smutno,“ povzdechne.
Kromě úbytku sportující mládeže vidí Petr Chytil problém v nedostatku srdcařů. „Naše generace neměla z hokejbalu ani desetník. Naopak jsme do něj dávali svoje finance. Dnes nějaké peníze jsou, ale v Jihlavě chybějí lidé s opravdovým zápalem. Třeba se to v budoucnu změní,“ doufá.

Přání Petra Chytila českému hokejbalu do dalších 30 let? „Aby se dařilo a vzkvétal. Máme dobré národní týmy, díru do světa udělala i ženská reprezentace. Přeju, aby to vydrželo. Co se týče organizace, zázemí a dalších věcí, má hokejbal dobře našlápnuto. Tak hlavně vydržet!“